Podporuje inovace více iOS nebo Android?

Podle komentářů k soudnímu rozhodnutí ve sporu mezi Applem a Samsungem šlo Applu zřejmě více o poškození Androidu než Samsungu. Je to logické, i pokud by Samsung zmizel z trhu chytrých telefonů a tabletů, tak jej okamžitě nahradí jiní výrobci.

Argumenty obou stran sporu se točily především kolem inovace. Apple: "Pokud firmy nebudou moci chránit své duševní vlastnictví, tak se jim nevyplatí investovat do vývoje." Samsung: "Patentování trivialit omezuje možnosti inovovat." Který argument je v tomto sporu blíže pravdy může pomoci srovnání operačních systémů iOS a Android s ohledem na to, jak přispívají k rozvoji.

1. Počet výrobců

Zařízení s iOS vyrábí pouze Apple. Počet výrobců, kteří vyrábí zařízení s Androidem je poměrně značný. Čím více výrobců daný operační systém využívá, tím vyšší lze předpokládat tlak na inovace.

iOS - Android                       0 : 1

2. Rozmanitost zařízení

Apple vyrábí v tuto chvíli s iOS pouze iPhone, iPad, iPod a Apple TV. Tj. celkem 4 typy zařízení. Obdobná zařízení jsou vyráběna i s Androidem. K tomu navíc je možné narazit na velké množství dalších zařízení: čtečky elektronických knih, různé netbooky, laptopy a smartbooky, hodinky, autopřehrávače, fotoaparáty a další chytrou elektroniku. Android umožňuje větší různorodost i mezi stejnými typy zařízení. Díky Androidu je tak možné koupit chytrý telefon s hardwarovou klávesnicí, s projektorem, dvěma SIMkami, 3D obrazovkou nebo třeba s ochranou proti poškození vodou, prachem a nárazy.

iOS - Android                       0 : 1

3. Možnosti přizpůsobení

Android lze využívat nejenom na různých zařízeních, viz výše, ale i s různými typy procesorů (ARM i x86). Výrobci zařízení mohou nejenom nabízet zařízení s vlastním uživatelským prostředím, ale dokonce mohou s využitím zdrojových kódů Androidu vytvořit jeho vlastní klon, což využívá např. Amazon, který je dle mého názoru v probíhající válce o ovládnutí trhu s chytrou elektronikou jakýmsi černým koněm vzadu. Zatímco se ostatní perou, tak on pomalu a promyšleně buduje své impérium. Jsem opravdu zvědav, s čím Amazon přijde 6. září...

iOS - Android                       0 : 1

4. Aplikace

V oblasti aplikací pro iOS a Android to vidím na remízu. Oba systémy mají pro vývojáře aplikací své pro a proti, čehož výsledkem je zhruba stejný počet aplikací pro oba systémy a vyrovnané skóre u důležitých aplikací.

iOS - Android                       1 : 1

5. Věda a výzkum

Nevzpomínám si, že bych četl o nějakém větším nasazení zařízení s iOS ve vědeckém projektu. Android je v tomto směru, pravděpodobně díky otevřenosti svého kódu, úspěšnější. Posledním úspěchem Androidu ve vědě je jeho nasazení agenturou NASA do miniaturních satelitů. Jelikož však ani u Androidu není možné říci, že by byl ve vědě zrovna často nasazován, tak tento bod nechám bez hodnocení.

iOS - Android                       0 : 0

Závěr

Android podporuje inovace více než iOS. Když Apple útočí na Android, tak by neměl argumentovat tím, že mu jde o rozvoj IT. Tomu by dle mého názoru naopak prospělo, kdyby Apple namísto do právních bitev investoval více do výzkumu.

Mimochodem, jeden patent ohodnotil soud svým verdiktem na zhruba 150 milionů dolarů. Řekněme, že špičkový vývojář přijde Apple na 150 tisíc dolarů ročně (včetně všech odvodů a režijních nákladů). Jeden patent je pak roven tisíci let práce takového vývojáře. Když jsem si vybaven touto představou o hodnotě patentů přečetl, jaké přelomové vynálezy v nich byly chráněny, tak jsem okamžitě po opadnutí prvotního úžasu podepsal petici Defend Innovation.

Why Dart?

A few weeks ago I started to feel that I need some brain exercise. So I decided to start to learn a new programming language. But which one? That was the question.

First I looked at Java - mainly because it is the language for making Android apps. But I have found, that I do not like the language and I do not believe in its future.

Then I played a little with Go. If I intended to learn a new language just for fun, then I would decide to learn Go. The syntax of Go is very comprehensible to me and I like the language. But Go does not seem very promising. It can be used on Google app engine and I can install it on my desktop or server. But it is not what I'm looking for.

Last week I watched the Google I/O conference. There were a few interesting presentations concerning Dart language. So I looked at the language a little more closely and I have found it attractive. It is not as unfamiliar to me as Java and unlike JavaScript it is a fully-fledged programming language. But what about the usefulness of the language? I evaluated the language as more promising than Go. Here are my arguments:

• Dart will be integrated in Chrome and if it is successful, then it will spread to other browsers as well.
• If I interpret correctly this answer at I/O conference, it is possible to expect Dart language support for Google app engine.
• I suppose that Google will bring Dart language support at least for some of its projects, like packaged apps, native client, apps script, or even Android.
• The Dart community is pretty active.

No one knows if Dart will be successful or not. But I decided to start to learn the language. Maybe the uncertainty of the Dart future will stimulate me to learn more intensively.

Co potřebuje Šluknovsko

Poslední dobou se objevuje čím dál tím více nápadů, co je třeba udělat pro vyřešení situace na Šlukovsku. Určitě jsou všechny dobře míněné, ale osobně si myslím, že Šluknovsko v tuto chvíli potřebuje především dvě věci:

• Udržovat bariéru mezi rozvášněnými skupinami obyvatel. Nemohu sice posoudit zásahy přímo na demonstracích, neb jsem se jich neúčastnil, ale obecně mám dojem, že policie dělá svoji práci velmi dobře.
• Snižovat emoce na všech stranách. O to se zatím snaží především občanská iniciativa Světlo pro Šluknovsko. Pokud by malinko více přispěli politici a novináři, emoce by opadly rychleji.

Až se emoce dostanou na trochu rozumnější hladinu, tak pak bude dle mého názoru prostor i pro analýzy a racionální nepředpojatou diskusi otevírající prostor k nalezení dlouhodobých řešení.

Jaká zařízení lze nahradit chytrým mobilem

Když jsem kupoval chytrý mobil, tak jsem kalkuloval s tím, že mi tento přístroj nahradí několik jiných jednoúčelových přístrojů. Díky tomu jsem byl ochotný za něj dát víc peněz než za obyčejný telefon, jelikož jsem předpokládal, že chytrý mobil mi bude peníze šetřit. Co vše mi chytrý mobil (ne)nahrazuje?

Telefon

Samozřejmě i chytrým telefonem můžu volat a SMSkovat stejně dobře jako hloupým telefonem. A i všechna zařízení, která mi nahradil hloupý telefon, mi chytrý telefon nahrazuje také (hodinky, budík, stopky,...).

IP telefon

IP telefonií na chytrém mobilu jsem trochu zklamaný. Aplikace CSipSimple je sice skvělá a umožňuje vše, na co jsem si jen pomyslel, ale kvalita hovoru je výrazně nižší, než když používám samostatný IP telefon. Předpokládám, že problém je ve větší latenci WiFi a nižší kvalitě WiFi antény v mém telefonu, oproti bezdrátové komunikaci na bázi DECT, kterou využívá náš bezdrátový IP telefon. V tomto případě tedy zatím specializované zařízení není chytrým mobilem nahraditelné.

MP3 přehrávač

MP3 přehrávač díky chytrému mobilu již vůbec nepoužívám. Je to dáno zejména tím, že poslouchám převážně podcasty. Ty jsem dříve stahoval do počítače a následně kopíroval do MP3 přehrávače. Nyní si podcasty stahuji přímo do mobilu, takže mi odpadlo jak kopírování do přehrávače, tak i mazání starých podcastů, jelikož v aplikaci Hapi Podcast mám nastaveno automatické smazání souborů po jejich přehrátí.

Navigace

Dokud Google neuvolnil svoji navigaci i pro Českou republiku, tak jsem sice testoval různé volně dostupné navigační aplikace, ale ani jedna nefungovala tak, že bych si troufnul podle ní jezdit. Navigace od Google již použitelná je. Jelikož jsem nikdy nevlastnil žádnou jinou navigaci, tak nemohu srovnávat, ale pro moje občasné potřeby mi navigace od Google více než dostačuje, takže mi zmizela potřeba investovat do samostatného přístroje.

Kompas

Kompas je sice věc, kterou potřebuji jednou či dvakrát do roka, ale o to víc se mi hodí, mít jej na mobilu a nemuset v momentě potřeby přemýšlet, kam jsem jen ten kompas před rokem schoval. Aplikace Compass umí i pár zajímavých věcí navíc, ale nemůžu říct, že bych je i skutečně použil.

Fotoaparát / kamera

U mých starších (hloupých) telefonů jsem fotoaparát používal pouze, když jsem nutně něco potřeboval vyfotit, ale neměl jsem u sebe fotoaparát. U chytrého mobilu, ač nefotí o moc lépe, využívám fotoaparát mnohem častěji. Fotky i fotoaparát totiž mohu používat v různých aplikacích a i sdílení a práce s fotografiemi je příjemnější. Až budu kupovat nový mobil, tak omezím výběr na přístroje s kvalitnější optikou. Pak si vystačím bez samostatného fotoaparátu.

Kalkulačka

Kalkulačku jsem používal i na starém mobilu, ale jen v terénu, když jsem neměl nic jiného po ruce, a se skřípěním zubů. S chytrým mobilem jsem přestal klasickou kalkulačku využívat. Kvalitních kalkulaček je v Android Marketu více než dost, a to i vědeckých, jako je RealCalc. Používání je díky dotykové obrazovce stejné jako u samostatného přístroje.

Diktafon

V zásuvce psacího stolu mám klasický diktafon. Když jej ale náhodou potřebuji, tak jsem pochopitelně od svého stolu vzdálen minimálně několik kilometrů. Díky aplikacím jako je Recordroid či AndRecorder mohu svůj starý diktafon konečně vyhodit, aniž by mě trápila otázka, zda jej nebudu náhodou někdy přece jen potřebovat. Služba Soundcloud dává navíc nahrávání a publikování zvukových záznamů i sociální rozměr a posouvá tak možnosti chytrých mobilů oproti obyčejným diktafonům na vyšší úroveň.

Chůvička

Když se nám narodilo první dítě, tak jsme dostali jako dárek elektronickou chůvičku. Byly s ní jenom problémy. Dvě zařízení (vysílač a přijímač) a dvě nabíječky se stále někde pletly. Občas jsme k dítěti dali místo vysílače přijímač, takže jsme nesledovali, ale budili. Jindy jsme vše nastavili správně, ale zařízení nefungovalo. Chůvičky jsme se tedy rychle zbavili. Při nákupu IP telefonu, jsme pak vybrali zařízení, které mělo i funkci chůvičky. Telefon jsme dávali k dítěti nastavený tak, aby nám zavolal na některý mobil, jakmile se dítě probudí a začne žvatlat. Aplikace Baby monitor poskytuje oproti našemu IP telefonu širší možnosti nastavení a je ji možné používat nejenom u nás doma. Chůvičku sice už potřebujeme jen opravdu výjimečně, ale o to víc dává smysl mít ji v mobilu.

Čtečka knih

Aplikace Moon+ Reader je skvělá, ale s ohledem na malou obrazovku mého telefonu je čtení knih na něm nepříjemné, takže jsem zatím žádnou knihu na mobilu nepřečetl. Zvažuji, zda nekoupit čtečku knih s elektronickým inkoustem nebo zda ještě počkám, až koupím mobil s větším displejem. Na mobilu však celkem často čtu online časopisy prostřednictvím aplikací Online Zeitungen a Česko Zprávy.

Počítač / tablet

Počítač mi sice mobil určitě nenahradí, ale je jeho výborným doplňkem. Když se potřebuji podívat na předpověď počasí (Meteoservis), na e-mail, do kalendáře, na úkoly (GTask), na jízdní řády (Pubtran), procvičit němčinu (DeutschTests), atd. tak je pro mne jednodušší se podívat do mobilu než zapínat počítač.

Na druhou stranu, zatím moc nevidím důvod, proč kupovat tablet. Na práci je pro mne použitelnější počítač a jinak si vystačím s mobilem.

Shrnutí

Chytrý mobil může velmi dobře nahradit zejména málo používaná zařízení. Oproti některým jednoúčelovým zařízením nabízí pestřejší škálu funkcí, a tudíž je nejen nahradí, ale i v mnohém předčí. Dobře rozmyšlená investice do chytrého mobilu může být nejenom ekonomická, ale rovněž velmi praktická, jelikož mobilní telefon je obvykle - narozdíl od jiných zařízení - stále po ruce...

Respekt a já

Erik Tabery publikoval pěkné zamyšlení o tom, kde stojí Respekt na pravo-levé a konzervativně-liberální škále a jakým způsobem politiku komentuje a ovlivňuje.

Respekt se profiluje jako liberální a pravicový týdeník. Když se zamýšlím nad sebou, tak mi vychází, že jsem zřejmě spíše levicový a konzervativní, alespoň pokud vycházím z latinského překladu slova conservare = zachovávat. Viz moje témata:

• Podpora otevřeného software - spíše levicové téma, které je konzervativní, jelikož hlavní myšlenkou je zachování původního způsobu vývoje software, kdy zdrojové kódy byly dostupné všem programátorům.
• Využívání obnovitelných zdrojů (zejména biomasy) - levicové téma, které je asi rovněž spíše konzervativní, protože v principu jde o návrat ke starým osvědčeným zdrojům energie, ač prostřednictvím moderních technologií.
• Ochrana přírody - typicky konzervativní téma, které je levicové i pravicové.

Zvláštní je, že ač sám sebe řadím do protilehlého názorového světa, než je Respekt, tak je to právě tento týdeník, který považuji za jedno z mých nejoblíbenějších periodik. Možná je to tím, že mnohem důležitější než názorová orientace je pro mne kvalita, věcnost a čtivost.

Proč by výrobci mobilů neměli dělat software

Začátkem roku jsem si koupil svůj první chytrý mobil - Xperia X8. Po stránce hardware je za cenu necelých čtyř tisíc vynikající. Operační systém Android funguje parádně. Prostřednictvím mnoha rozšíření jsem si z telefonu postupně vytvořil velmi užitečného pomocníka. Přesto, když se mě někdo zeptá, zda bych mu doporučil koupi tohoto telefonu, tak neodpovídám zcela jednoznačně. Sony Ericsson byl totiž velmi čilý v oblasti vývoje software...

1. Instalace nové verze Androida
Mobil se dodává s verzí Androida 1.6. Instalaci nové verze vyřešil Sony Ericsson neuvěřitelně komplikovaně. Předpokládal jsem, že někde v menu telefonu kliknu na volbu povýšení na novou verzi systému a po chvilce čekání bude hotovo. Na takový přístup jsem zvyklý z Ubuntu, který je stejně jako Android založen na Linuxu. Pro aktualizaci systému Xperie jsem však musel nejprve najít počítač s Windows, což je v naší domácnosti celkem obtížné, do něj nainstalovat aktualizační software, ten propojit s Xperií a jeho prostřednictvím nahrát do mobilu novou verzi Androida. Řekl bych, že Sony Ericsson nepochopil, že chytrý mobil je malý počítač, který by neměl potřebovat pro základní úlohy pomoc od většího bráchy.

2. Předinstalovaný software
Když jsem nainstaloval nový systém a začal si s telefonem hrát, tak jsem zjistil, že je v něm sice mnoho předinstalovaných aplikací, ale ty většinou buď nepotřebuji nebo mi nevyhovují anebo ani nefungují. To by mi nemuselo nijak moc vadit, jelikož v Android marketu jsem našel všechny aplikace, které potřebuji. Problém je, že předinstalované aplikace nejdou odinstalovat a dokonce ani skrýt. Zabírají tedy místo v paměti přístroje i na ploše. Vyřešil jsem to alespoň tak, že jsem je přesunul na samostatnou kartu, kde vznikla tak trochu smutná galerie softwarových nezdarů Sony Ericssonu. (S předinstalovanými aplikacemi od Google naštěstí zatím problémy nemám).

3. Aktualizace Androida
Xperii X8 jsem si kupoval i přes to, že jsem věděl, že Sony Ericsson nepřipraví novější aktualizaci Androida, než je 2.1. Není to sice velký handicap, ale už jsem narazil na dvě užitečné aplikace, které jsem nemohl nainstalovat, jelikož vyžadují minimálně Androida 2.2.

Závěr
S ohledem na tuto zkušenost budu příště při výběru telefonu velmi obezřetný k lákání na úžasný software od výrobce telefonu. Od výrobce telefonu budu chtít "pouze" vynikající hardware, minimální zásahy do operačního systému a možnost snadno instalovat jeho aktuální verzi.

Nikoliv rádia, ale sociální sítě pane ministře

Ministr vnitra dal občanům postiženým povodněmi radu: "Kupte si tranzistorová rádia". Chtěl by tak zajistit, aby mohli být informováni, i když vypadne elektřina a telefon.

Osobně toto považuji za velmi špatný nápad. Ne každé tranzistorové rádio má v sobě i baterky a pokud je má, tak jsou jen velmi málo kdy nabité, jelikož rádio je obvykle zapnuté do elektrické sítě a o nabíjení se nikdo nestará, takže baterie pomalu ale jistě odcházejí, až nakonec vytečou.

Hlavním problémem rádia však je, že je celkem dost nepraktické pro přenášení aktuálních informací do konkrétních lokalit. Mnohem lepší cestou jsou komunitní sítě, jako je Twitter, Facebook, YouTube nebo Flickr, které umožňují nejenom přenos obecných informací, ale i rychlou komunikaci, organizaci pomoci, lokalizaci problematických oblastí atd. S pomocí chytrého telefonu, MIDu nebo notebooku je lze používat i v terénu. Chytré telefony navíc mají obvykle integrováno i to rádio, i když si nemyslím, že by na jeho poslech měl během povodní někdo čas.

Osobně jsem během povodní ocenil zejména Twitter (viz účet Krásnolipsko). S ohledem na získané zkušenosti bych doporučil městů i obcím, aby moc neposlouchali rady pana Johna a pokusili se spíše využít možností sociálních sítí.

Drsňák ze severu

Je mrazivý únorový den. Drsňák v šortkách a triku obklopen hromadami dřeva a sněhu se rozmachuje k rozštípnutí dalšího špalku. U plotu postává zevloun a otráveně jej pozoruje.

Zevloun: Co budeš dělat se vším tím dřevem?
Drsňák: Prodám ho.
Zevloun: A čím budeš topit?
Drsňák: Nebudu topit
Zevloun: To Ti bude docela zima.
Drsňák: Nebude.
Zevloun: To jsi tak otužilý?
Drsňák: Ani ne. Když mi je zima, jdu sekat dřevo.

Můj osobní volební program

Pravděpodobnost, že se stanu poslancem, je menší než malá, řekl bych dokonce limitně se blížící nule. Jsem totiž na kandidátce malé strany, která se zrovna neumí podbízet voličům jednoduchými recepty na zlepšení jejich života. Úspěchem tedy bude, když se z naší kandidátky v Ústeckém kraji dostane do Poslanecké sněmovny jeden či dva lidi. Mým úkolem je tedy především zvýšit šanci na úspěch těch, kdo jsou na prvních místech kandidátky. Přes to si myslím, že je správné předem deklarovat, čemu se budu v případě úspěchu v Poslanecké sněmovně věnovat. Vedle prosazování programu Strany zelených a v mém případě především v něm obsažených informatických témat, mám několik vlastních velmi konkrétních cílů vycházejících z mých zážitků a zkušeností z posledních dvou či třech let. Ostatně je zvykem velké části poslanců věnovat se vedle poslancování dalším bohulibým aktivitám, např. vysedávání v dozorčích radách. Já bych - inspirován jejich příkladem - hodnotil úspěšnost své práce podle toho, do jaké míry bych prosadil následující opatření.

Jesličky a mateřské školky
Není to tak dávno, kdy téměř všechny děti chodily do jesliček a následně do mateřských školek. Po skončení komunistické totality jsme z jednoho extrému přešli do extrému druhého. Jesličky nejsou téměř žádné a kapacita mateřských školek neodpovídá zájmu rodičů. Navíc se rodiče musí již předem rozhodnout, jak dlouho zůstanou doma s dětmi, aniž by měli záruku, zda mateřská školka jejich dítě přijme.
Domnívám se, že rodiče by měli mít možnost volby, zda a kdy své dítě dají do jesliček nebo mateřské školky. Aby tuto volbu získali, je nezbytné k tomu vytvořit podmínky. Je mnoho opatření, které by k tomu mohly napomoci:

• Zjednodušení předpisů pro zřizování a provoz jeslí a mateřských školek by umožnilo vytvořit jesle a mateřské školky těm obcím, organizacím či firmám, které o tom již uvažují, ale z důvodu nadbytečně přísné legislativy si na to netroufají.
• Dohody se sousedními zeměmi o spolupráci v oblasti školství a zdravotnictví by umožnily rodičům v příhraničních obcích dávat své děti do jesliček nebo mateřských školek za hranicemi za stejných podmínek, jako mají místní. Např. v Sasku mají často v jesličkách volnou kapacitu a takovouto spolupráci by uvítali.

Děti vítány
Najít restauraci, kavárnu, sportovní zařízení, kino nebo „tančírnu“, do které je možné jít i s miminkem, batolátkem nebo malým človíčkem, je někdy velmi obtížné. Rodiče musí zvažovat, zda tam mají přebalovací pult, kout s hračkami, jakou mají podlahu, zda se tam nekouří nebo není příliš hlučno, atd. Všechny tyto požadavky by mohlo sloučit jednotné značení veřejných prostor „Děti vítány“. Rodiče by díky tomu mohli hned u vchodu získat jistotu, že do tohoto podniku se se svým potomkem nemusí bát jít. Začlenění značení do tištěných a elektronických prezentací a databází by pomohlo při plánování rodinných výletů a dovolených.

Pojištění těhotných
Všechny české pojišťovny mají jednu věc společnou. Ženy, které cestují do zahraničí, pojišťují na problémy spojené s těhotenstvím či porodem pouze do šestého měsíce. Ženám je sice „dovoleno“ pracovat až téměř do porodu, cestovat však nikoliv. Pokud je součástí pracovní náplně ženy i pobyt v zahraničí a nebo jede do zahraničí z vlastní vůle, tak je postavena před volbu: zůstat doma nebo riskovat, že si případné zdravotní výlohy zaplatí ze svého. Domnívám se, že takto omezovat ženy kvůli těhotenství není ve 21. století v maličké zemičce uprostřed Evropy přijatelné.

Příhraniční solidarita v krizových situacích
V příhraničí někdy nastávají situace, kdy pro člověka s vážným zdravotním problémem jede sanitka po křivolakých cestách ze vzdáleného městečka i přes to, že se z okna svého domu dívá přímo do oken plně vybavené nemocnice, která však bohužel leží na druhé straně hranice. Podobná situace je i u jiných složek rychlé záchranné pomoci. Dohoda mezi Českou republikou a sousedními zeměmi o příhraniční solidaritě v krizových situacích by mohla předejít mnoha problémům či dokonce tragédiím.

Kompostovatelné pleny
Když se podívám do našeho odpadkového koše, tak obvykle zjistím, že v něm dominují dětské pleny. V současné době se začínají do obchodů dostávat i biologicky rozložitelné pleny. Jejich kompostování na zahradním kompostu však není reálné a do odděleného sběru bioodpadu se nesmí dávat. Pokud by existovala norma či certifikát udávající, co musí pleny splňovat, aby mohly být značeny jako kompostovatelné, tak by pak mohly být takovéto pleny sbírány do nádob na bioodpad a kompostovány na kompostárnách a bioplynových stanicích.

Stručně, co budu prosazovat:

• Zvýšení kapacit jeslí a mateřských školek.
• Vytvoření značení veřejných prostor „Děti vítány“.
• Odstranění omezujících podmínek cestovního pojištění pro těhotné ženy.
• Propojení služeb rychlé záchranné pomoci v příhraničí tak, aby rozhodující byla rychlost a ne lokalita.
• Vytvoření systému pro sběr a zpracování kompostovatelných plen.

Posedlost spotřebou, posedlost smrtí

Každý den ráno, když sypu čaj do konvičky, mám radost, že jej v sáčku opět ubylo. Těším se, že postupně všechen čaj přesunu z papírového pytlíku na kompost - se zastávkou v konvičce. Pak si koupím nový čaj, abych mohl ve svém malém ranním rituálu dále pokračovat.

Jenomže každá malá ztráta čaje znamená rovněž ztrátu jednoho dne života. A s každým prázdným sáčkem jsem starší o pár týdnů. Co mě tedy na spotřebě čaje tak těší.

Kompenzuji si snad uplývající čas konzumem čaje (a dalších potravin, zboží a zážitků)? Nebo snad mě smrt přitahuje a je hlavním zdrojem mé radosti z čajového mikro-obřadu? Nebo je ve mně radost ze spotřeby přítomna coby nějaký prehistorický pud nebo je dokonce zakódována chemicky do mé DNA?

Těžko říci. Každopádně je nesporné, že užívat, vyčerpávat, spotřebovávat, konzumovat,... je příjemné a děsivé zároveň.

Krásná Lípa na Facebooku

Před rokem jsem na Facebooku založil skupinu Krásná Lípa. Před Vánocemi jsem se na ní podíval a k mému překvapení zjistil, že má kolem osmdesáti členů. Během Vánoc se počet členů zdvojnásobil. Facebook je zkrátka fenoménem současného webu a může být přínosný i pro Krásnou Lípu.

Skupiny na Facebooku mají různé možnosti využití. V případě té krásnolipské přichází v úvahu především informování o akcích. Pro členy skupiny to přináší komfort spojený s přehledností a možností integrace svého kalendáře (např. do MS Outlook nebo Google Calendar), takže jakmile potvrdí účast na nějaké akci, tak informaci o ní naleznou nejen na Facebooku, ale i ve svém osobním kalendáři.

Pro organizátory akcí pak tato forma propagace akcí umožňuje nejenom velmi rychlé oznámení akce konkrétním lidem, ale i téměř okamžitou zpětnou vazbu, kolik lidí se zúčastní a kolik o účasti přemýšlí. Pozvánku je možné průběžně doplňovat, posílat "registrovaným" účastníkům zprávy a přidávat k ní komentáře. Je to mnohem efektivnější a hravější než tištěné letáky nebo e-maily s přílohami.

Skupina Je otevřená jak pro lidi, kteří chtějí touto formou dostávat informace o dění v Krásné Lípě, tak pro ty, kdo chtějí o svých akcích informovat. Ti pouze musí některého ze správců požádat o udělení správcovského oprávnění.

Na Facebooku jsou i další skupiny a stránky, které se týkají Krásné Lípy, např.:

• Národní park České Švýcarsko
• T-Klub
• V Krásné Lípě mám spolužáky věnovaná setkání absolventů ZŠ Krásná Lípa
• Penzion U Lamy

Předpokládám, že počet krásnolipských skupin a stránek během tohoto roku na Facebooku výrazně vzroste. Skupina Krásná Lípa by se tak mohla stát jejich rozcestníkem a zároveň místem pro vzájemné předávání informací mezi online Krásnolipáky.

T-Mobile nerespektuje soukromí svých zákazníků

Už několikrát jsem s T-Mobile řešil porušování mého soukromí různými reklamními nabídkami. Postupně jsem vyslovil nesouhlas se všemi formami marketingu a zveřejňováním mého mobilního čísla, a to přes webové rozhraní i přes hlasového asistenta.

Přes to mi dnes opět volala nějaká paní, která mi dost nevybíravým způsobem vnucovala jakýsi tarif, aniž by byla schopna mi o něm poskytnout podrobnější údaje. Akorát stále opakovala, že cosi v tom tarifu je zadarmo. Když jsem se optal, kde vzala moje číslo, tak mi sdělila, že ho dostala od T-Mobile, jelikož mě vyhodnotili jako věrného zákazníka.

Nevím proč si chce T-Mobile znepřátelit zrovna svoje věrné zákazníky. U mě se mu to každopádně podařilo. Ostatně jediným důvodem proč u něj stále zůstávám je, že ti zbylí dva mi nepřipadají lepší. Dám jim ale šanci a projdu si jejich aktuální nabídky. Zejména však budu přemýšlet, jak dále omezit potřebu mobilu ve prospěch IP telefonie.

Svíčková, pivečko a 2kWh

Na cestách považuji za samozřejmost využívat přestávek na jídlo také k dobití baterií notebooku. V poslední době se množí zprávy o vývoji nových baterií, které pojmou mnohem více energie a jsou schopny rychlejšího nabíjení než ty současné. Ceny elektřiny zároveň celkem stabilně rostou a lze očekávat, že i přes aktuální výkyv směrem dolů, budou růst i nadále.

Energie a to především ta elektrická bude čím dál tím významnější položkou všech rozpočtů, včetně těch hospodských a restauračních. Jestliže dnes vyjde jedno nabití notebooku např. na 0,5 Kč, tak v budoucnosti nikterak vzdálené může tato částka snadno narůst na násobky této částky. Nabití notebooku by jednou mohlo stát více než káva, kterou host během nabíjení vypil.

Časem možná volně dostupné zásuvky v restauracích zmizí a nahradí je zásuvky za poplatek. Výše poplatku se bude zřejmě odvíjet od množství spotřebované elektřiny. Vrchní pak budou účtovat: " Takže to byla jedna svíčková, pivečko a dvě kilowatthodiny..."

Na druhou stranu se však bude rovněž snižovat spotřeba počítačů a zvyšovat efektivita fotovoltaických článků, takže možná nakonec nebude ani žádné nabíjení zapotřebí.

IT ve znamení chytrých displejů

V poslední době se čím dál tím více prosazují zařízení, která mají několik společných rysů:

• mají procesor, baterii, paměť, operační systém, připojení na Internet a plochý displej,
• jsou snadno přenosná,
• klávesnice není jejich nezbytnou součástí.

Jde o netbooky, ebooky, chytré telefony, navigace, apod. Uživatelské rozhraní těchto zařízení se pomalu sbližuje. Prosazují se dotykové displeje, takže zobrazovací zařízení zabírají na těchto zařízeních čím dál tím více prostoru a minimálně vzhledově těmto zařízením dominují. Pokud bych měl tuto skupinu spotřební elektroniky nějak nazvat, tak bych asi použil pojem chytré obrazovky nebo chytré displeje.

Ceny chytrých displejů klesají a s ohledem na očekávatelné masivní prosazení těchto typů zařízení, je pravděpodobné, že během dvou tří let budou jejich ceny oproti dnešku velmi nízko.

Internet se jejich prostřednictvím dostane téměř všude. Do našich kapes, kanceláří, ložnic, kuchyní, dopravních prostředků,... Ať se podíváme kamkoliv, odevšad na nás bude koukat nějaká obrazovka připravená dopravit data z nebo na globální počítačovou síť.

Programátoři se budou muset vyrovnávat s mnohem širším spektrem operačních systémů a zařízení, než doposud. Webové aplikace budou nuceny poskytovat výstupy nejenom pro obrazovky počítačů, ale i pro dosti heterogenní svět chytrých displejů. Předobrazem budoucích webových aplikací může být Twitter, který nemá nejmenší problém být součástí nejroztodivnějších zařízení a programů.

Domnívám se, že právě webové aplikace budou maltou spojující krabičky s chytrými displeji do současného IT světa. Internet tak bude dále posílen a matadoři ze starého offline světa budou ještě více nuceni ke změnám svých strategií. Díky chytrým displejům se opět o pořádný kus přiblížíme Snílek zaslíbené zemi, ve které jsou všichni a všechno stále online.

Europeana vs. Google Books

Podle časopisu Zeit chce Evropská unie zvýšit počet digitalizovaných děl v online knihovně Europeana ze 4.6 milionů na 10 milionů. Cílem je prý zejména boj s projektem Google Books.

V současné době je kvalita obou knihoven velmi rozdílná. Následující jednoduchý test to velmi názorně dokazuje.

Klíčové slovo	Europeana	Google Books
Slejška	0 záznamů	641 záznamů, z toho 2 plnotextové
MySQL	1 záznam v maďarštině odkazující na nefunkční stránku na webu Maďarské národní knihovny	2.784 záznamů, z toho 174 plnotextových
Europe	114.909 záznamů, z toho 11.113 textů, 100.670 obrázků, 2.593 obrázků, 537 zvuků	801.600 záznamů, z toho 59.400 plnotextových

Europeana vlastně ani není knihovna, ale pouze vyhledávač v různých evropských online knihovnách. Což znamená, že pokud naleznete nějaký záznam, tak to ještě neznamená, že se dostanete i k samotnému dílu. Převládají v ní díla ve francouštině. V jiných jazycích toho v Europeaně moc nenaleznete. Celkově působí dojmem spíše akademického projektu než vážně míněné konkurence vůči Google Books.

Osobně se nedomnívám, že zdvojnásobení počtu záznamů v Europeaně může nějak zvýšit její konkurenceschopnost vůči Google Books. To by musela změnit svoji filozofii, čehož dle mého názoru není schopna.

Je sice prima, že se Evropská unie snaží Europeanu vylepšovat, ale čtenářům by myslím udělala větší radost, pokud by přestala házet Google klacky pod nohy, když sama není schopna vytvořit použitelnou alternativu.

Zejména Německo a Francie svým odporem vůči Google Books způsobily, že počet knih v němčině a francoužštině bude v této knihovně v porovnání s již dnes dominující angličtinou stagnovat. Výsledkem evropského přístupu k elektronickým knihovnám tedy bude pouze potvrzení angličtiny coby hlavního světového jazyka.

Jak financovat Linux

Ubuntu začíná zavádět nové placené funkce. Zatím jde pouze o online úložiště Ubuntu One, které nabízí 2GB prostoru zdarma a 50GB za 10USD měsíčně. V blízké budoucnosti by mělo jít o placené programy nabízené přes Centrum softwaru.

Aby distribuce byla schopna dalšího rozvoje, tak jí nemohou stačit finance za placenou podporu. Cílem distribuce by mělo být, aby byla natolik stabilní, přehledná a uživatelsky přívětivá, aby podpora nebyla třeba. Financování vývoje přes podporu je z tohoto pohledu protimluv. Zpoplatnění distribuce pro běžné uživatele je ve velmi konkurenčním prostředí linuxových distribucí jen těžko představitelné. Zbývá tedy pouze zpoplatnění nadstandardních funkcí.

Online úložiště je jednou z funkcí, které se v tomto směru nabízí. Existují sice služby, které nabízí více funkcí a nižší cenu, ale pokud bude Ubuntu One kvalitně integrováno do systému, tak bude pro většinu uživatelů první volbou. Osobně Ubuntu One zatím používám pouze coby zálohu poznámek z Tomboye. Ostatní věci se mi zdají trochu nedotažené, ale dokáži si představit, že po zdokonalení online zálohování dat, nemusí trvat dlouho a budu potřebovat více než zdarma poskytované 2GB.

Přidání placených programů do Centra softwaru považuji za ještě perspektivnější než Ubuntu One. Domnívám se, že by mohlo jít o podobně úspěšný obchodní model, jako je prodej aplikací pro chytré mobilní telefony v čele s iPhonem. Ubuntu tímto způsobem může být obohaceno o komerční programy, které mu zatím chybí. Komerční programy sice nejsou pro Linux nic nového, ale díky tomu, že velmi často nejsou jednoduše integrovány do distribucí, tak je jejich instalace příliš složitá (pro obyčejného uživatele), takže svým autorům příliš velké zisky nepřináší. To by se mohlo brzy změnit a znamenat velmi silný impulz pro rozvoj Ubuntu a snad i dalších distribucí.

Je velmi pravděpodobné, že části uživatelů Ubuntu se nebude integrace placených služeb do distribuce líbit. Pokud se jim však tyto služby nebudou příliš vnucovat, ale budou nabízeny jen jako doplněk, tak by je nemusely přimět k přechodu k jiné distribuci. Část uživatelů placené služby naopak uvítá a bude v nich vidět nejenom rozšíření možností distribuce, ale rovněž cestu, jak podpořit rozvoj Linuxu.

Bude velmi zajímavé sledovat, kolik lidí využije možnost koupit si nějakou aplikaci přes Centrum softwaru. Tipuji, že by mohlo jít o relativně vysoká čísla. Vycházím z toho, že hlavním důvodem proč lidé přecházejí na Linux není neochota platit, ale např. koncepce Linuxu, vysoká bezpečnost, některé pokročilé funkce, inklinace ke svobodným a otevřeným programům, hledání alternativ, atd.

Zjednoduším-li obchodní model Ubuntu, tak ten by měl v blízké budoucnosti stát na třech nohách:

• prodej technické podpory,
• placená verze online úložiště,
• provize z prodeje aplikací.

Osobně si dokáži představit, že k prodeji aplikací bude přibalena i prodejna či půjčovna hudby, filmů, knih, apod. Co si naopak představit nedokážu je integrace reklamních ploch do grafického prostředí a zpoplatnění distribuce jako takové. Existuje sice možnost nabízet placenou verzi Ubuntu podobně jako to dělá Mandriva nebo Suse, nejsem však moc přesvědčen o životaschopnosti tohoto modelu. Navíc by to zřejmě bylo v rozporu s filozofií Ubuntu.

Doufám, že ostatní distribuce na snahy Ubuntu zareagují. Jinak by se mohlo celkem rychle stát, že jejich tržní podíl bude dále klesat. Ubuntu má již nyní celkem dobře nakročeno, aby se stalo jedinou distribucí Linuxu pro běžného uživatele. Asi by nebylo dobré, kdyby mu ostatní distribuce dobrovolně vyklidily pole.

Rohlíky a mléko k domovním dveřím

Online obchodování vzrůstá exponenciální rychlostí. Přes Internet se prodává snad vše. Potraviny však jen výjimečně. Přitom právě potraviny mají v tomto ohledu obrovský potenciál. Nejde vlastně ani o nový koncept. Rozvoz mléka a pečiva k domovním dveřím je celkem známý - minimálně ze starých filmů. S využitím Internetu by se tento koncept mohl stát opět použitelným.

Osobně si představuji online prodej potravin zhruba následovně:

1. zákazník se zaregistruje na webu nebo na prodejně,
2. na účet vloží kredit, a to:
• v hotovosti na prodejně,
• bezhotovostním převodem,
• nebo do systému zadá údaje ke své platební kartě, ze které budou peníze automaticky strhávány.
3. zadá svoji objednávku (z počítače nebo mobilu):
• jednorázovou,
• periodickou (např. každé ráno tři rohlíky a mléko, v sobotu víkendové noviny),
4. obchod automaticky uzavře objednávky např. v deset hodin večer, aby měl čas zajistit odpovídající množství pečiva,
5. velmi brzy ráno by byly jednotlivé zakázky rozvezeny.

Zákazníkům by tento způsob nakupování přinášel zejména pohodlí a čerstvé pečivo (potraviny) ke snídani. Uvítali by jej nejenom "pohodlní" lidé, ale i lidé se zdravotními problémy nebo lidé, kteří nemají obchod po ruce / po cestě. Výhodnost pro obchodníky je těžké odhadnout. Možná by tento způsob prodeje mohl představovat jednu z mála příležitostí pro lokální obchody, jak konkurovat obchodním řetězcům. Spíše si ale myslím, že s něčím takovým přijdou spíše obchodní řetězce, jelikož jsou schopny nutnou počáteční investici lépe zhodnotit.

Hlavním nákladem by byl rozvoz, který by obchod sice mohl kompenzovat poplatkem za rozvoz, ale osobně si myslím, že takovýto poplatek by zákazníky odradil od využívání této služby. Proto si myslím, že zákazník by neměl platit víc než by zaplatil v obchodě. Oproti tomuto nákladu by obchod získal:

• nové zákazníky a cestu, jak expandovat do nových lokalit,
• stabilní a velmi dobře předpověditelné zakázky placené předem.

Zda by to stačilo na vyrovnání nákladů na rozvoz nejsem schopen posoudit. Stejně tak si nejsem jist dopady na životní prostředí. Na jednu stranu by to přineslo emise z rozvozných aut. Na druhou stranu by se snížila osobní doprava do obchodů. Úspory by bylo možné dosáhnout nejenom optimalizací rozvozných tras, ale např. i využíváním taxíků.

Asi největší problém by byl při předání zakázek. Lokální obchodník, který své zákazníky zná, může spoléhat na vzájemnou důvěru. Obchodní řetězec by se musel nějakým způsobem jistit. Snad by k tomu účelu mohlo stačit, když by při rozvozu byla každá dodávka vyfocena po uložení na místo dodávky. Zejména problematické se mi z tohoto pohledu jeví bytové domy. Řešením by zřejmě mohly být speciální uzamykatelné schránky.

Otázkou je, co vše tímto způsobem nabízet. Z pohledu rozvozu se jeví lepší užší sortiment. Zájmem obchodníka je však prodat co nejvíc. Osobně bych zřejmě tento systém zaváděl pouze se zbožím, které má smysl rozvážet ráno - pečivo, čerstvé mléko, ovoce, zelenina, saláty, noviny. V případě úspěchu by pak bylo možné sortiment a časy rozvozu rozšířit, např. o uzeniny, lahůdky, polotovary...

Jak voliči odměňují korupci

Nedávný test Mladé Fronty Dnes o úplatnosti politických stran mě inspiroval k malému průzkumu, jak na výsledky testu zareagují voličské preference. Na rozdíl od jiných korupčních kauz se tento test stejnou měrou týkal všech parlamentních stran a byl i v rámci možností objektivně připraven, realizován a vyhodnocen. V období kolem testu se sice objevilo i několik dalších událostí, které mohly mít vliv na změnu voličských preferencí, ale žádná nebyla natolik významná, že by mohla vliv testu zcela překrýt. Proto považuji tuto příležitost za jednu z mála, kdy lze zjistit, jaký má korupční chování politických stran vliv na voličské preference.

Základní hypotézu výzkumu jsem formuloval následovně: Korupční chování politických stran je významným kritériem pro výběr politické strany. Proto voličské preference oproti průzkumům před testem vzrostou úspěšným stranám a těm neúspěšným klesnou.

Test MF Dnes začal být medializován 25. září a většina článků o testu vyšla mezi 25. a 30. zářím. MF Dnes dala politickým stranám následující známky: KSČM 5, TOP09 4-, KDU-ČSL 3, ČSSD 2-, ODS 2, SZ 1. Pokud je hypotéza pravdivá, tak by říjnové preference oproti zářijovým měly klesnout KSČM a TOP09 a stoupnout SZ a o něco méně ODS.

Výsledky měření stranických preferencí u různých agentur

Zdroj*	Datum měření	Stranické preference (%)
		KSČM	TOP09	KDU-ČSL	ČSSD	ODS	SZ
Factum	28.8-2.9.	13,8	11,9	4,6	32,6	27,2	3
	25.9.-30.9.	15,2	10,4	7,3	27,2	27,5	3,5
CVVM	31.8.–7. 9.	11	9	4	20,5	20,5	3
	21.9.–28.9.	8	8,5	4	21	18,5	2
	5.10.-12.10.	9,5	9	3,5	20,5	16,5	2,5
SANEP	10.9.–16.9.	12,8	13,5	5,2	32,2	26,3	3,1
	2.10.–5.10.	11,1	13,8	5,4	33,3	25,6	3,1
STEM	18.9.–25.9.	10,6	9,2	4,2	27,4	23,2	4,6
	12.10.-19.10.	11,6	8,7	4,1	26,2	25,2	3,2
Median	1.9.-30.9.	12,5	13,2	6,8	27,6	30,7	3
	2.10.-1.11.	12,6	12,2	5,7	29,6	28,6	2,9
Průměrná změna:		-0,14	-0,54	0,24	-0,7	-0,9	-0,3

*Výsledky jednotlivých agentur nelze s ohledem na různé metodiky porovnávat mezi sebou.

Výsledky průzkumů veřejného mínění nepotvrzují hypotézu formulovanou v úvodu článku. Z výsledků lze usoudit, že korupční chování politických stran není dominantním a možná dokonce ani významným kritériem pro volbu politické strany.

S baťohem do autobusu?

Nerad cestuji dálkovými autobusy s baťohem. Někteří řidiči mě totiž nutí dát si baťoh do zavazadlového prostoru. Já obvykle odpovídám, že si jej tam rád dám, když mi v případě ztráty či poškození nějaké věci v baťohu vyplatí odpovídající náhradu. Poté často následuje méně či více emotivní dialog. Řidič mi pochopitelně nic nezaručí, ale ne vždy je ochoten pustit mne s baťohem do autobusu.

Můj osobní názor je, že pokud dopravce trvá na převozu zavazadel v prostoru bez přímé kontroly jejich majitelů, tak by měl poskytovat záruku za jejich bezpečnou přepravu a předání. Autobusoví dopravci však mají jiný názor a zvyklosti. A navíc ještě chtějí na rozdíl od železničních dopravců za převoz zavazadla zaplatit.

Způsobů, jak popsaný problém řešit, si dokáži představit více, např.:

• vylepšení možnosti ukládání zavazadel u/nad/pod sedadly,
• zamykatelné schránky v zavazadlovém prostoru,
• pojištění převážených zavazadel.

Zatím jsem však nezaznamenal, že by se některý z autobusových dopravců o tento problém zajímal. Ale možná jsem jediný, komu to vadí...

Micka vs. Ouško aneb demokracie pro děti

Naši kamarádi Hanka s Pepou jezdí čas od času s dětmi (Jáchymem a Emou) na chatu, kde je nedávno začalo navštěvovat koťátko. Jáchym navrhl, že by se mohlo jmenovat Micka. To se však nelíbilo Emě, která by raději kočičce říkala Ouško.

Když si Hanka všimla rodícího se konfliktu, tak svolala rodinnou schůzi, na které nechala Jáchyma a Emu, aby řekli, jaká jména navrhují a proč. Pak vybraná jména ohodnotili ostatní členové rodiny. Padly další argumenty a v závěrečném hlasování vyhrálo Ouško. Všichni byli s výběrem jména spokojení. Jáchym se s prohrou bez problémů smířil, jelikož uznal, že argumenty pro Ouško byly silnější. Kočička byla rovněž spokojená, jelikož ji obě děti měly i dále stejně rády.

Asi ne vždy se dají dětské hádky takto ukázkově řešit. Je ale jistě skvělé se o to snažit. Nejenom, že se tím předejde zbytečnému křiku, ale děti si zároveň v sobě odnesou elementární základy demokracie. Když se podívám na současné politické šarvátky, tak si říkám, že generace dnešních vrcholných politiků byla zřejmě o tuto složku výchovy ochuzena.