Obyčejný člověk Jang

Jang byl vychováván k mnišství. Ale to mu nebylo souzeno. Když se jednou pozdě večer vracel z kláštera domů, narazil na tři opilé vojáky, kteří se pokoušeli znásilnit mladou ženu. Po kapkách hromaděná nenávist v něm vzkypěla a zcela jej ovládla. Najednou stál s krvavými pěstmi zdviženými ve vítězném gestu nad třemi úpícími a zvracejícími těly a řval směrem k majestátným horám: "Nejsem světec. Jsem bojovník!"

Musel utéct z domova jako psanec, kterým zůstal převážnou část svého života. Prošel disentem a seděl v Čchin-čchengu. Viděl umírat své přátele na náměstí Nebeského klidu. Byl ve vyhnanství i v exilu. Poznal snad všechny formy fyzického a psychického utrpení, ale zažil také mnoho krásného a neopakovatelného.

Když jsem jej nedávno potkal, sedli jsme si na chvíli spolu na lavičku. Rád bych se jej zeptal na mnoho věcí, ale když jsem s ním, tak tázání ztrácí smysl. Když odcházel, vzal mě za ruku a řekl: "Nejsem světec ani bojovník. Jsem obyčejný člověk."


Poznámky:

1. Příběh je samozřejmě smyšlený.
2. Čchin-čcheng – co představuje tato věznice popisuje Wej Ťing-šeng ve článku Čchinčchengská věznice číslo 1 (přeložila Olga Lomová)
3. Náměstí Nebeského klidu (Tchien-an-men) – událost z roku 1989 je možné dokumentovat tímto úryvkem z Kroniky lidstva: Již 3. června vyčistili vojáci demonstranty obsazené ulice vedoucí do středu města. 4. června obklíčili vojáci 27. armády náměstí, na kterém se zdržovalo přes 100 000 vysokoškoláků a s nimi sympatizujících pekingských obyvatel. Tanky a obrněné transportéry vjížděly do davu, lidé snažící se uprchnout byli stříleni. Napadení se bránili kameny, několik vojáků bylo vytaženo z dopravních prostředků a rozzuřený dav je lynčoval... Více informací je možné nalézt ve článku Výročí masakru na Tchien-an-men a současný stav lidských práv v Číně