Tři velká přátelství

Když byl Jan malý kluk, měl kamaráda "na život a na smrt" Jardu. S ním a společně s dalšími kamarády ze své rodné vesnice prováděli kousky klukům ze sousední vsi. Občas se jim zadařilo, jindy měli navrch ti druzí. Úspěch i prohra však vždy jen prohloubily přátelství Jana s Jaroslavem. Pak se janova rodina z vesnice odstěhovala, ale i přes odloučení zůstalo přátelství hluboko v janově srdci a čas ani události jej neoslabily.

Když Jan narukoval do armády, jediný, koho ve svém pluku znal, byl František, který pocházel ze sousední vesnice janova dětství. Po výcviku odjeli na frontu. Když se krčili v zákopech prokřehlí a zabahnění, vzpomínali Jan a František na své klukovské bitvy. Při debatách o příhodách z dětství zapomínali na válku, která byla všude kolem. Zapomínali na špínu i bolest, na hlad i neustávající dunění. Místo toho ve svých myslích pobíhali kolem rodné vsi a prožívali svá dětská dobrodružství. Tak vzniklo druhé janovo přátelství. Když byl Jan raněn a zajat. Když se v zajateckém táboře rozhodoval mezi životem a smrtí, bylo to právě vědomí silného pouta přátelství jdoucího skrze všechny zdi, zákopy a ostnaté dráty, které mu pomohlo překonat všechno utrpení.

Šly roky. Jan se stal otcem, pak dědečkem. Okolo šedesátky začal mít problémy s dýcháním a lékař mu doporučil plicní sanatorium ve švýcarských Alpách. Jan ležel na pokuji s Gerhardem. Oba již věděli, kolik času jim zbývá. Hovořili spolu o válce, kterou prožili každý na jiné straně. V jejich slovech však nebyla nenávist, smutek či hořkost. Byla v nich tichá pokora. Vzpomínali na kamarády, o které přišli. Mluvili o tom, co válce předcházelo, i o tom, co následovalo po ní. Z těchto tichých diskusí pozvolna vzniklo poslední velké janovo přátelství. Toto přátelství přineslo oběma poslední střípek mozaiky života, který jim scházel k jeho porozumnění.

Klidná je smrt člověka, který nemá v srdci ani špetku zloby. Janovi v srdci namísto ní zbyla tři velká přátelství.