Tichá slova

Občas se stane, že člověk zahlédne jiskřičku. Netrvá dlouho a je pryč. Někdy se podaří její odlesk zaznamenat ve formě slov, melodie nebo tvaru. Vždy však zůstane pachuť otázky: "K čemu jsou ta slova (melodie, tvar...)? Skutečnost nezachytí, jiskřičku ve slunce nepromění. Akorát pak nad člověkem visí jako připomínka hlouposti jeho všedního života." Přesto jsou to možná právě tyto jiskřičky, které dávají životu smysl a směr.

V oblaku prachu rodí se jiskřička
Z oblaku prachu tvoří se slunce
Světlo již vytrysklo
Prach zmizel navždy

Občas se stane, že člověk zahlédne jiskřičku. Netrvá dlouho a je pryč. Někdy se podaří její odlesk zaznamenat ve formě slov, melodie nebo tvaru. Vždy však zůstane pachuť otázky: "K čemu jsou ta slova (melodie, tvar...)? Skutečnost nezachytí, jiskřičku ve slunce nepromění. Akorát pak nad člověkem visí jako připomínka hlouposti jeho všedního života." Přesto jsou to možná právě tyto jiskřičky, které dávají životu smysl a směr.

USPÁVÁNÍ DĚŤÁTKA

Děťátko bdělo a já jsem usnul
děťátko uslo a já jsem bděl
když tu
v mlčení tichost mlčky plyne
stojí a plyne, plyne a stojí
tichost

OBKLOPEN

Obklopen věcmi jsem spíše robot
Obklopen stroji jsem spíše věc
Obklopen lidmi rád bych byl člověk
Obklopen stromy rád bych byl déšť

BÝT ČLOVĚKEM

Ideály jsou pryč
Odlétly jak noční můry
Zůstal jediný
Být člověkem

VIDĚL JSEM ZÁZRAKY

Viděl jsem v životě zázraky
kterým se nic nerovná
Viděl jsem muže plakat
děti jak si hrají
Viděl jsem dívky rozesmáté
laň jak větru naslouchá
Viděl jsem měsíc
a slunce
a hvězdy
a vesmír
Viděl jsem krásu
a moudrost
a lásku
a víru
Kdo mi to uvěří
KDO MI TO UVĚŘÍ

TICHÝ VÝBUCH

Po dlouhém suchu prudký déšť
Ustal
Kosové se ráchají v kalužích
opilí štěstím
Vzduch nasákl zemitou vůní
Zelené listy stromů ještě zelenější
Bílá kůra bříz ještě bělejší
Příroda nabitá jak před výbuchem
– proměnou v záblesk světla věčně trvající
Božský klid

JARO NA HORÁCH

Koruny stromů plné květů hučí včelami
Ozvěny zvonců krav splývají se zpěvem ptáků
Zelené louky v rozpuku prosí o spasení
A nad tím vším – vycházení slunce

PRÁZDNOTA

Jdu po chodníku – chodník je černá díra
Jdu po díře, která na mne zírá
Jdu, oni jdou i chodník jde, jen díra stojí a zpívá
Jsem díra, vše je mnou prostoupeno, tak proč se mi vzpíráš
Jdu

NASLOUCHÁNÍ TÓNU

Jediná struna zazněla
a celý klavír se chvěje
Smyčec ještě nedosedl
ale housle již hrají