Tak trochu haiku (2)

Rozhodl jsem se udělat generální úklid svého bloku. A tak jsem začal přepisovat všechny své drobné úlety do počítače. Opsané stránky jsem vytrhával a házel do koše. Pak jsem to roztřídil do sedmi souborů (roztřídění je dosti zmatečné – jednotlivé dílka na sebe nenavazují ani formou, ani obsahem, ani chronologicky – berte je každé jako solitér).

Původně jsem chtěl provést korekci (spíše autocenzuru), ale pak jsem se rozhodl, že to publikuji neokleštěné. S některými názory již nesouhlasím, některé výtvory jsou špatně formulované, jiné jsou příliš ovlivněny tím, co jsem zrovna v té době četl, ale řekl bych, že jsou vesměs upřímné. I přes to, že s nimi polemizuji nebo nesouhlasím, tak se mi stále líbí.

Mnich v rudém hábitu jde skrz stádo býků
Dokonale soustředěn
projde nepovšimnut

Okolo Berouna

Jemné křivky pahorkatin
jak svůdné křivky žen
lákají ruku k pohlazení
než promění se v sen

Odejít, a přitom zůstat.
Naleznout konec kruhu.
Poznávat to, co je skryté.
Zpívat píseň bez zvuku.

Jsme tak rozdílní, že po sobě ustavičně toužíme.
Jsme tak rozdílní, že se nikdy nesetkáme.

V přítomnosti moudrého člověka je mi vše jasné, a tudíž se neptám.
Když jsem však sám, jsem samá otázka, ale nemám se koho optat.

Milostná

Tvá ústa jsou jak jinovatka
voní stovkou gladiol
jsou jak vanilinový cukr s etylvanilinem sladká
a hladká jako staniol

Je jaro
stařec voní k zeleni
ptáčci a slunce

Smrti
jsem Ti vděčný
že jsi tak blízko
jinak bych již
dávno zblbnul

S plným žaludkem
i mudrc ztichne

Žebrákovi zemřel pes
je smutný

Obloha je plná deště
v dálce již zahřmělo
napětí stoupá

Ráno u počítače
odpoledne u počítače
večer u počítače
Jsem počítač

Koupil jsem si nůž
abych mohl krájet chleba
a teď stále toužím
někoho zapíchnout

Krásný den
Lidé jsou opilí sluncem
Revizor sbírá pokuty

Kos mezi květinami
Hop, hop
do stínu

Před řeznictvím slintá
toulavý pes

Helma je mé kopí
na kole prorážím
pancíře aut

Po Vltavě pluje polštář
Vodníci gruntují

Co umíralo žije
Co žije umírá

Slunce zapadá
hraje si s mraky
Malují po nebi
fantaskní scenérie

Letadlo a mrak
Mravenec a oceán

Statečný pták
naklovl mrak
prší

Proč stále kydáme
na zářící lotosy
hnůj slov

Mozek stále chrlí slova
Všechny je předat lidstvu by chtěl
Mozek se raduje, jaký je dobrák
Lidstvo však trpí pod jeho jhem

Čáp stojí na komíně
Bělořitky poletují kolem
Čáp se ani nehne

Sluníčko zachází za obzor
Děvče se prochází lukama
Mír všem bytostem

Ohořelá můra u ohniště
Tiše sedí
Asi pláče

Nejmenší z kosů je malý kos
Největší z kosů je malý kos
Proč?

Stačí jen sedět a naslouchat
A srdce se otevírají
jak kvítky po ránu