Sonntag, 24. September 2000

Co jsem nevymazal

Mazání starých básniček je těžší než psaní nových. Nakonec ale stejně většina podlehne a je vymazána.


Maminkám

Mám vzpomínku na doma – chuť máty a máku
A matnoucí malbičku, kterou maloval máj.
Má maminka na ní mi mává, kolem je tma
a já pomalu začínám být zmaten a sám.

Proč jsou slzy slané a láska sladká.
Proč dech, jenž proudí, neokusí smrti.
Proč slunce stále padá – do závějí,
když vůně je roztroušena,
když mraky nezápasí,
když Bůh nepotrestá,
nezabíjí,
stojí a čeká
vždy celý

Pod hrušní u silnice
hnijí zlaté hrušky
Přijde poutník
utrhne a jí
Ukloní se
a lehkým krokem zmizí v dáli

Keine Kommentare:

Kommentar posten