Jehňátko

Vždy říkal, že nemůže jíst maso ze zvířete, které zabil někdo jiný, protože by se cítil jako pokrytec. Jednoho dne jsme byli u známých na statku. Statkář se ho zeptal, zda by nechtěl sám zabít jedno jehně, aby mohl jíst společně s ostatními. On odpověděl, že ano. Statkář mu podal velký řeznický nůž a vysvětlil mu, které jehně má zabít. On vzal nůž a odešel. Když se dlouho nevracel, šla jsem za ním. Našla jsem ho, jak sedí, objímá jehně a pláče obstoupen ovcemi. Všimla jsem si, že i jehňátko pláče, dokonce i ovce plakaly. Podíval se na mne zarudlýma očima a řekl: "Já ho prostě nemůžu zabít." Co jsem mohla dělat? Začala jsem brečet taky.