Sonntag, 18. November 2007

Snad také nezabloudím

Právě jsem dočetl knihu od Oskara Krauseho Snad jsem nezabloudil. Obvykle mi trvá přečtení knihy pár týdnů. Tuto knihu jsem však přečetl během třech dní, což asi nejlépe vypovídá o tom, jak se mi líbila. Je neuvěřitelné, jak pestrý život Oskar žil. Avšak ta pestrost je asi to jediné, co je možné mu závidět.


Sám jsem pod vládou komunistů prožil sedmnáct let, z nichž po většinu jsem věci veřejné neregistroval, ale i tak se na mém dětství a dospívání komunisti celkem podepsali. Nízkou úrovní škol, poničeným životním prostředím, omezeným výběrem literatury a čehokoliv jiného a hlavně všeprostupující atmosférou strachu, kterou i děti, které nemohou tušit, v čem se skrývá problém, velmi dobře cítí a jsou jí ovlivňovány a formovány.


Při čtení knihy jsem se však většinou dobře bavil, ať už při historkách z Oskarovy politické kariéry, vězení či cirkusu. Zajímavé je, že nejméně zábavná je část po Oskarově emigraci. Připadá mi, jako by Oskar lépe psychicky snášel přímou agresi totalitního režimu, který ač brutální, tak byl srozumitelný, než téměř neviditelné a mnohdy dosti nepochopitelné aktivity donašečů a agentů tajných služeb. Tato část knihy pro mne byla těžko pochopitelná. Jednoduše nejsem moc schopen pochopit, proč lidé, kterým se podařilo dostat do svobodné země, tak byli ochotni a schopni pracovat pro komunistické tajné služby. K této části mám rovněž svoji jedinou kritickou poznámku. Osobně si myslím, že zde Oskar mohl věnovat více místa lidem, kteří něco pozitivního udělali.


Kniha rozhodně stojí za přečtení. Zejména pro lidi středního a mladšího věku si myslím, že může být velmi stravitelnou sondou do ne až tak vzdálené minulosti.


Web knihy: www.oskarkrause.cz

Keine Kommentare:

Kommentar veröffentlichen