Freitag, 25. Mai 2001

Sídliště

Pálí mne oči, a tak nerozsvěcuji. Pomalu večeřím u psacího stolu a pozoruji stovky tmavých, žhnoucích či planoucích oken a desítky blikajících obrazovek v nich. Zvláštní, jak některé z nich blikají ve stejném rytmu. Představuji si dirigenta v černém smokingu mávajícího hůlčičkou. Barvy a zvuky tečou dle jeho mávání a lidé následně mění své pocity a nálady.

Na černém nebi se objevilo letadlo. Jsou vidět jen jeho světla. Vypadá, jako by přilétlo z jiné planety. Pomalu se šine napříč oblohou.

Najednou zhasly všechny pouliční lampy – všechny až na jedinou. Několik chvil se nic neděje, jen osamělý majáček ozařuje chodníky. Pak se vedle něj rozsvítí druhý, pak soused z druhé strany, pak další a další. Postupně se opět rozžehnou všechny ty elektrické louče, aby chránily kroky nočních tuláků.

Nad paneláky se objevilo další letadlo. Dívka v pokojíku nade mnou začala hrát Bacha. Poslouchám něžnou melodii a klimbám. Tiché piánko je však najednou přerušeno zařinčením skla. Pohlédnu ven. Lampa, jež byla před chvilkou sama na stráži, je zahalena do tmy. Ostatní však svítí, jak truchlící pozůstalí.

Keine Kommentare:

Kommentar posten