Donnerstag, 25. Mai 2000

Bojovník, muž, mnich a žebrák

Bojovník

Bojovník v modrém plášti
přišel do čajovny
Řekl jenom: "Čaj"
a usadil se v rohu

Seděl dlouho a stůl byl prázdný
až se na něm znenadání
objevila malá miska
(a v ní pár kapek čaje)

Chtěl by se napít
ale prsty se mu třesou
oči a tváře – samé slzy
(a nad čajem proužek páry)



Muž

V zahradě mezi smrky
klečí muž

Ruce má sepjaté
meč leží na zemi

Slavíci spí



Mnich

Sněžilo, ale zem byla stále černá
Sněžilo, ale Zem byla stále černá
Mraky se roztrhly
Slunce ozářilo bělostnou krajinu
Vítr ji prodechnul
Mnich se začal smát



Žebrák

Sedí na ulici – ošklivý, špinavý a starý.
Před ním klobouk již mnoho hodin prázdný.
Lidé jdou kolem – jejich pohledy jsou mrtvé,
a žebrák nepřítomně pobroukává melogii, kterou kdesi slyšel.

Však najednou jeho hlas sílí,
jako když bouře přichází z moře na břeh,
lidé se zastavují a udiveně hledí,
jakoby někdo znenadání otevřel dveře.
Již nevidí žebráka, ale píseň a slzy v očích.

Snad byl to jen mžik,
už je opět ticho,
v prachu na ulici leží
hromádka mincí
a ve vířícím davu mizí
ošuntělý klobouk.

Keine Kommentare:

Kommentar posten